Při výkonu práce může dojít k události, která znamená újmu pro zaměstnance. Jakým způsobem za škodu vzniklou zaměstnanci zaměstnavatel odpovídá? A v jakém rozsahu? A jak se může své odpovědnosti zprostit? Dozvíte se dále.

Dle ustanovení § 265 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších změn, platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, která zaměstnanci vznikla v důsledku porušení právních povinností nebo v důsledku úmyslného jednání proti dobrým mravům ze strany zaměstnavatele. Zaměstnavatel je dále povinen zaměstnanci nahradit škodu, kterou byla tomuto zaměstnanci způsobena porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

Předpokladem a podmínkou povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu zaměstnanci je

  • vznik škody na straně zaměstnance; a
  • porušení právních povinností, případně úmyslné jednání proti dobrým mravům ze strany zaměstnavatele, případně porušení právních povinností zaměstnancem zaměstnavatele, který jedná jménem zaměstnavatele; a
  • příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením právních povinností, respektive jednáními uvedenými v předchozím bodě.

Speciální odpovědnost zaměstnavatele

Odpovědnost zaměstnavatele za odložené věci

Zaměstnavatel je v souladu s ustanovením § 267 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších změn, povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Zaměstnavatel je z toho důvodu povinen zabezpečit předměty zaměstnanců, které si nosí do práce (například ve formě zamykatelných skříněk).

Věci, které zaměstnanci do zaměstnání obvykle nenosí, jako jsou větší částky peněz, klenoty a jiné cennosti, může zaměstnavatel vzít do zvláštní úschovy. V takovém případě pak zaměstnavatel odpovídá plně za náhradu škody na nich případně způsobené. Pokud však zaměstnavatel uvedené věci do zvláštní úschovy nepřevzal, je povinen k náhradě škody zaměstnanci jen do částky 10.000,- Kč. To však neplatí, pokud se zjistí, že škoda na těchto věcech byla způsobena jiným zaměstnancem zaměstnavatele; v takovém případě je zaměstnavatel povinen uhradit škodu v plné výši.

Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

Odvracení škody

Zaměstnavatel je rovněž povinen nahradit zaměstnanci věcnou škodu (včetně účelně vynaložených nákladů), kterou zaměstnanec utrpěl při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem (taková povinnost se vztahuje například na situaci, kdy zaměstnanec hasí požár u zaměstnavatele, přitom si poškodí oblečení (věcná škoda) a zároveň při hašení požáru použije svoje auto k odvozu věcí zaměstnavatele z dosahu požáru (náklady na pohonné hmoty pak představují účelně vynaložené náklady).

Právo na náhradu škody má i zaměstnanec, který takto odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by byl povinen škodu nahradit zaměstnavatel.

Chcete vědět

  • kdy zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu mu vzniklou?
  • zaměstnanec pomáhal zaměstnavateli s odvracením škody. Čeho se může domáhat vůči zaměstnavateli?
  • za jaké předměty odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci?
  • jak má zaměstnavatel zabezpečit předměty zaměstnance, které si zaměstnanec sebou bere do práce?
  • zda je příčinná souvislost mezi konkrétním jednáním zaměstnavatel a vzniklou škodou?
  • kdy odpovídá zaměstnavatel zaměstnanci za jednání jiného zaměstnance?

Rádi Vám poradíme. Neváhejte nás proto kontaktovat.

Kontaktní formulář

9 + 12 =